Co znamená pustit se do školního muzikálu, kde se setkávají nejen studenti a učitelé, ale i slyšící a neslyšící? Ředitel Gymnázia Evolution Jižní Město Matěj Bíža popisuje, jak škola přemýšlí o skutečném životě, projektovém učení i hudebním formátu, který dokáže stmelovat napříč ročníky. Společná práce, sdílené příběhy a výzvy – to vše tvoří jádro muzikálu, který je pro studenty skutečnou životní školou.
Proč se GEVO pouští do školních muzikálů a co vás k tomu přivedlo?
Už před lety se začalo diskutovat o tom, jak má škola žáky připravit na skutečný život. A řeší se to dodnes. Jednou z odpovědí bylo projektové vyučování. Na výzvu MŠMT se několik škol, včetně té naší, rozhodlo vyzkoušet celoškolní projekty. A protože jsme měli tradici velkých vánočních koncertů, sáhli jsme po uměleckém formátu. Muzikál nám přišel jako přirozený krok dál.
Co takový projekt přináší?
Intenzivní spolupráce na tak velkém projektu přináší mnoho, ať už pozitivního nebo negativního. Ale prakticky nikde jinde se tak výrazně nesmazávají rozdíly mezi studenty a učiteli. Ocitáme se na jedné lodi, tvoříme společně, navzájem se od sebe učíme. Studenti se přitom často poznají víc, než by to zvládli na jakékoli jiné školní hodině. A když dokážou v takto mladém věku vytvořit tak velkou věc, je to pro ně zkušenost, která zůstane celý život.
Jak dlouhá cesta vede od prvního nápadu k hotovému představení?
Hodně dlouhá a letošní muzikál byl zatím ten nejnáročnější. Po úspěchu Židle v kruhu jsme chtěli posunout laťku zase o kousek výš. Přípravy trvaly skoro tři roky, než jsme se rozhodli, že do toho opravdu půjdeme.
Spolupráce pedagogů, studentů a neslyšících – to zní jako obrovská výzva.
A taky že byla. Poprvé jsme v tak velkém rozsahu spolupracovali s lidmi mimo naši školu. Je velmi obtížné sladit požadavky a očekávání profesionálů z divadelního světa a dvou školních komunit při jejich běžném provozu. Ale byla to krásná spolupráce a mnohé jsme se naučili – třeba jak efektivně komunikovat, respektovat odlišnosti nebo společně překonávat neočekávané výzvy.
Co si studenti z takového projektu odnášejí?
To, že jejich práce má viditelný výsledek. Že to není jen projekt, který skončí prezentací ve třídě. Jdeme s kůží na trh – před diváky, před média, před veřejnost. A musíme zvládnout nejen výkon na jevišti, ale i všechno kolem: program, merch, zajistit šatny, uvaděče, fotografy, záznam představení… Je to opravdová životní škola.
Jak tohle všechno mění vztahy a atmosféru ve škole?
Je to obrovský kolos a přináší mnoho emocí. Třeba jak vysvětlit studentovi, že jsme se rozhodli vybrat jiný návrh pozvánky než jeho? V práci se s tím setkají mnohokrát, ale tady je to najednou často velmi tvrdé. A jsou to právě tyto momenty, kdy se všichni učíme profesionalitě, empatii i odvaze. A když se pak podaří překonat všechny překážky, školu to obrovsky propojí, spojí. Vytváří se úplně jiná síla, která celou školou doslova pulsuje.
Jak se daří udržovat motivaci? Jak děti podporujete, povzbuzujete a zapojujete všechny bez rozdílu?
Tahle otázka je asi klíčem ke všemu. Motivovat studenty i učitele je někdy balanc na laně. Tvoříme něco a dopředu nevíme, jak to dopadne. Obrovské nadšení je tím motorem. Není nutné, aby se zapojil každý, ale kdo se zapojí, stává se součástí něčeho mimořádného, něčeho, co jinde opravdu moc nezažijete.
Co vás osobně nejvíc dojalo?
Ten moment, kdy se všechno sešlo. Kdy jsem viděl na scéně i mimo ni všechny studenty i učitele a každý přesně věděl, co dělá. Ten pocit, kolik věcí jsme dokázali zvládnout a přiblížit se profesionálnímu divadlu, byl neuvěřitelný. To byl pro mě velmi silný zážitek.
Jaké byly ohlasy diváků?
Upřímně? Ohromující. Širokou veřejnost se nám oslovuje těžko – pořád nás mnozí vnímají jako „školní muzikál“. Ale po těchto představeních mám pocit, že můžeme klidně slovo školní škrtnout – jsme prostě muzikál. A s hrdostí dodávám, že velmi dobrý.
A co dál? Jaké jsou vaše plány?
Chtěl bych, aby ten největší úspěch teprve přišel. Rádi bychom muzikál zopakovali a doladili poslední detaily. A hlavně mou osobní ambicí je rozběhnout navazující projekt Sign of Equality. Mohl by tu žít ještě dlouhá léta a propojovat světy slyšících a neslyšících.
Je někdo, komu byste chtěl obzvlášť poděkovat?
Moje poděkování míří k mnoha a mnoha lidem. Na první místě jsou to studenti a jejich rodiče, naši učitelé, kteří do projektu vložili obrovské množství energie, nadšení a často i finančních prostředků. Veliké poděkování ale zaslouží úplně všichni, kteří pomohli našemu pátému muzikálu na svět. Byly to stovky lidí – a každý jeden z nich ten projekt posunul o kousek dál.